Skautský tábor napadla 3. července 2010 v noci skupina šesti opilých výtržníků. Vtrhli do stanů, močili na ně a se slovy "kde jsou nějaké holky na ošu…." hledali děvčata. Vedoucí Vlastimil Mihalík spolu s kolegou Janem Křižákem volali třikrát marně policii. Protože agrese výtržníků pokračovala, začali děti i tábor bránit sami.

Při rvačce se jim podařilo spoutat a zpacifikovat dva z šesti opilých, zhruba dvacetiletých výtržníků, Michala Hejtmánka a Tomáše Alexu. "Drželi je v kravatě a spoutali jim ruce za zády. Nejméně deset minut, do příjezdu policejní hlídky, je pak nechali ležet v kozelci na břiše," četla ze spisu soudkyně brněnského odvolacího senátu Hana Zoubková.

Výtržník Hejtmánek pravděpodobně při rvačce utrpěl podle lékařské zprávy otřes mozku, poškození ušního bubínku, drobné poranění spojivky a oděrky. Okresní soud pro Brno-venkov za to vedoucího skautského tábora Mihalíka potrestal čtyřmi měsíci vězení, které podmínečně odložil na rok. V počínání skautského vedoucího totiž viděl soud ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky. Trestní stíhání Jana Křižáka soud zastavil, protože mladý muž během procesu zemřel.

Krajský soud ve čtvrtek přitakal argumentům obhajoby, která poukazovala na fakt, že dva dospělí vedoucí bránili v noci v lesním táboře nezletilé děti před hordou opilých agresorů. Ti navíc na skautské vedoucí i děti ze zálohy útočili kamením. "Vedoucí se právem obávali o zdraví dětí a bránili i sebe," řekl Mihalíkův obhájce Jiří Kubala.

"Skautský vedoucí by neměl být souzen, za své jednání by měl být naopak vyznamenán," dodal Kubala.

Osvobozený vedoucí Vlastimil Mihalík zprošťující rozsudek přivítal. "Vždy jsem byl přesvědčený o naší nevině. Celé soudní projednávání trvalo velmi dlouho. Jsem šťastný," řekl agentuře Mediafax s tím, že celou dobu trvání procesu cítil silnou podporu nejen z domovského skautského oddílu v Mikulově, ale i vedení celostátní skautské organizace. "Pokud bych nebyl zproštěn viny, kolegové byli připraveni na moji podporu dokonce uspořádat sbírku," dodal.